Listopad 2020
Milí přátelé, psavci a čtenáři,
výuka on-line kurzů se osvědčila, což rozšiřuje možnosti pro naše mimopražské příznivce, kteří měli až doposud komplikovaný přístup hlavně na intenzivní dlouhodobé kurzy. Nyní se mohli zapojit a požádali mě o rozšíření nabídky desetidílných kurzů o stálou verzi on-line. Začneme v lednu a hlásit se můžete zde. Podzim mi udělal velkou radost i v podobě dvou tvůrčích počinů. V distribuci už je naše povídková sbírka Jak mě připravil o panenství Dřímající hrom, kterou si u nás můžete objednat. A z tiskárny právě vychází kniha Duši nespoutáš s literárními prvotinami i sondou do duše Martina Tomáška, mladého muže na vozíku, který se stal prvním dálkovým studentem daleko před současnou „dobou kovidí“. Přemýšlíte-li již v těchto dnech o vánočním dárku v podobě knihy, vzpomeňte i na ty naše! Zároveň se můžete těšit na osobní setkání s autory. Vzhledem k současné pandemii a následným opatřením jsme museli odložit křty v Praze a v Brně, které se měly konat koncem roku. Ale určitě o ně nepřijdete – uskutečníme je hned, jak divadla opět otevřou své brány.
Hezké počtení a nezapomeňte, že psaní dává křídla. Vzlétněte i vy do tvůrčího světa…
Dana Emingerová
„Na psaní není nic složitého. Jediné, co musíte udělat, je sednout si za psací stroj a krvácet.“
Ernest Hemingway
Naše novinka: Povídková kniha, která nezklame!
Žhavá novinka s názvem Jak mě připravil o panenství Dřímající hrom a jiné povídky je po dvou letech společného psaní, diskusí a cizelování na světě! Stojí za ní literární skupina Rozmazlených, jejímiž členy jsou Dana Emingerová, Bořivoj Beránek, Monika Hodáčová, Nataša Richterová, Miroslav Tichý a Yakeen J. Helus. Koupit ji aktuálně můžete na našich stránkách. Kniha s originálními kolážemi sklepáka Davida Vávry je o ženách a mužích, o prvních i posledních láskách, o nedorozuměních i usmiřování.
Psaní na zámku: On-line pozdrav ze zámku Loučeň
Kurz tvůrčího psaní na zámku Loučeň nedaleko Nymburka, který se měl uskutečnit od 12. do 15. listopadu, se překládá na 21.-24. ledna. Doufáme, že nám to epidemiologická situace dovolí. Přihlášení účastníci se poprvé setkali 26. listopadu na zámecké on-line schůzce, kdy se z krbové místnosti zámeckého hotelu Maxmilián přihlásila nejen Dana, ale i zámecká paní Kateřina, asistent Šimon a jeden z účastníků minulého kurzu Bořek. Na kurzu se budou psát loučeňské příběhy z období let 1875 – 1900 a zájemci se také mohou podílet na vzniku nové knihy o začátcích automobilismu v Čechách.
Dlouhodobé kurzy: Jedeme on-line
Od 22. října jsme opět museli omezit živá setkávání a přejít do virtuálního světa. Naše dlouhodobé čtvrteční a páteční kurzy běží v režimu on-line, přestože covid se hlásí o slovo různými způsoby – u Dany v rodině naneštěstí řádí dokonce v přímém přenosu, ovšem v tématech pro psaní si s ním hrajeme v apokryfech. Přečtěte si, co dokázali například žáci na kurzech, když popustili uzdu fantazii a popsali například situaci, kdy Máří Magdaléna jde bez roušky do restaurace. Ukázky prací najdete zde. Nový turnus čtvrtečních a pátečních dlouhodobých kurzů začíná v lednu. Už se můžete hlásit. Pravidelní účastníci dostanou na poslední lekci vánoční voucher 5000 Kč na tento kurz.
Středy a neděle: Co nového u Šimona?
Středečními verši nás v listopadu potěšili Lenka Konopásková či básnící právník Oldřich Voženílek. Nedělní bajky jsou tentokrát na volné téma. Jednu z nejkratších, ale s výstižným poučením, napsala Lucie Dynterová.
„Kdo sám nepíše, neví, jak je psaní krásné.“
Anne Franková
Tradičním úkolem na našich kurzech je psát podle zadání. Tentokrát jsme vybrali příspěvky, jejichž úkolem bylo inspirovat se slavným místem českých dějin – Vyšehradem. Ideální téma pro čtení za dušičkového počasí!
Anna Vocelová: Souznění duší
Je skoro půlnoc, první májový den se chýlí ke konci a z útrob hrobů Vyšehradského hřbitova právě vylétávají dvě spřízněné duše na své pravidelné dostaveníčko.
„Víš, na co se nejvíc těším?“ špitla zasněně éterická duše národní buditelky Boženy Němcové přivinutá k zadumané duši Waldemara Matušky. „Až zase budou zrát ty sladký třešně a vát ten vlahej vítr, jak jsi o tom zpíval.“
Dočíst zde.
Přečtěte si další příspěvky na téma Vyšehrad.
Povídka na konec: Yakeen J. Hellus
Yakeen je spolupracovník Dany Emingerové, duší poutník, povoláním psychoterapeut. Zajímá ho změna člověka v čase, v pradávném boji mezi zoufalstvím a moudrostí, a je posedlý zkoumáním světa, jeho jevů a vztahů mezi lidmi.
Možná i proto vlastnil v devadesátých letech rockový klub a na přelomu století byl s batohem na zádech přes dva roky na Cestě kolem světa. Píše nejen o svých cestách, ale jako člen skupiny Rozmazlení přispěl svými povídkami do knihy Jak mě připravil o panenství Dřímající hrom.
Yakeen: Proč láska takhle bolí
Petr vždycky tvrdil, že ho prostě miluje. Taky do toho auta narval spoustu času a velkou část peněz, který vydělal. Bylo by přehnaný tvrdit, že na něj myslel pořád. Ale určitě část času za počítačem trávil hledáním těch nejtenčích pneumatik a nejnižších tlumičů. A pak občas přicházelo to blaho. Když byl pěkný den, vytáhl svého miláčka na projížďku. Někdy vzal i Michaelu. Její dlouhé světlé vlasy báječně doplňovaly mat černé kůže sedaček a hloubku červené metalízy. Kabriolet Mustang dokázala ozdobit skoro stejně, jako dvojitej bílej pruh, co se táhnul od vyzývavý přední haubny až po dramatickou záď. Ale ona tomu všemu navíc dodávala dokonalost. Přesah a smysl. Někdo by řekl, že ona byla jin k jeho jangu, ale Petr na takovýhle kraviny nevěřil.
Dočíst zde.
